Pavize se vyznačuje vágností, bez ohledu na to jak košatě či sofistikovaně je formulovaná. Vágnost odráží lhostejnost, se kterou se k celé problematice přistupuje. Musí být, tak ji tedy máme, napišme ji na zeď a pojďme na ty opravdu důležité věci. Výsledným efektem je vždy neúčinnost. Pavize také nezřídka bývá terčem posměchu. Nutno dodat, že oprávněně.
Vágnost pavize obvykle pramení z toho, že je umělá. Umělost znamená, že není jasný nositel vize, tedy někdo, kdo za ní půjde, bude pro ni dýchat, bít se za ni a strhne pro ni všechny ostatní. Buďto se jejím hledáním nikdo neobtěžuje a do pomyslné kolonky vize napíše první, co ho napadne, nebo se vize stanoví kolektivně, obvykle za vydatného přispění kompromisů. V důsledku toho se vize obrousí natolik, že sice nikoho moc neoslovuje, nikdo ji nemá za svou, ale hlavně, že nikomu nevadí.
Firemní vize musí být vždy součástí osobní vize někoho, kdo má ve firmě odpovídající vliv. Nejvhodnější pozicí je pochopitelně pozice ředitele. Řídit firmu bez vize je jako vyrazit autem na cestu a při tom netušit, kam máte namířeno. Ano, i cesta může být cíl — pokud jedete sami, dělejte si, co chcete. Pokud vedete firmu alespoň o dvou lidech, začíná být takovéto počínání krajně nezodpovědné. Vydávat vizi za plovoucí smysl není fér.
Aby vize nebyla pavizí musí mít charakter cíle. Cíle, který není aktuálně dosažen. Ale ne ledajakého, ne tuctového, ne instantního. Uvažme třeba následující příklady: „vizí společnosti X je být významnou a prosperující firmou, která staví na lidech, která staví svou budoucnost na tradicích, kvalitě a ověřených zkušenostech“ nebo „vizí a cílem společnosti Y je být zdravou a důvěryhodnou společností s celorepublikovou působností na trhu Z se stabilními hospodářskými výsledky…“. Obě znějí dobře, že? Ovšem takovéto vize říkají, jak má vypadat podnikání, ale neříkají, o co tímto podnikáním budete usilovat. „Být zdravý. To chce přeci každý.“ „Být důvěryhodný. A nyní snad nejste?“ „Být prosperující. A co jiného?“ „Stavět na zkušenostech. No bodejť.“ A tak bychom mohli pokračovat. Zdraví firmy stejně jako člověka je předpoklad, aby mohl něco dělat, někým se stát, něčeho dosáhnout — ne cíl. Vize musí být cílem, který stojí za to. Když jste byli malí a ptali se vás, čím chcete být, odpovídali jste, že chcete být zdravým a prosperujícím člověkem?
To, co z obyčejného cíle mimo jiné dělá vizi, je jeho nevšednost. Cíl musí představovat skutečnou výzvu, ale nesmí se týkat firmy samotné, nýbrž světa, ve kterém žijeme. Vize musí adresovat problém, který chce firma řešit, ne pozici, které chce dosáhnout. Neptejte se, jak bude vaše firma vypadat, ale co vaše firma v dnešním každodenním světě změní, co do každodenního světa přinese, jak bude ve světle úspěšného působení vaší firmy každodenní svět vypadat? Pravá vize musí být troufalá a pro většinu lidí musí být její dosažení v podstatě nepředstavitelné — tedy až na jejího nositele. Vize musí rozdělovat na následovníky a odpůrce.
V tomto bodě začíná být jasné, proč je zdrojem prosperity vize její nositel a ne jen řemeslné snižování nákladů či jiná oblíbená manažerská technika. Firma se musí stavět tak, aby bylo dosaženo vize, ne aby se ušetřilo nebo aby hezky vypadala. Vize je základem jedinečné identity firmy. Požadavek na šetrnost i dobrý design je samozřejmě legitimní a na místě, ale jsou to spíše hodnoty, které je bez vize jen těžké smysluplně naplňovat. Bez vize není jasné, kde je šetření účelné a kde už kontraproduktivní, jak má být firma designována, ať už z hlediska zaměření a vyznění marketingu, inovace produktů a služeb, zaměření obchodu a vnitřního rozvoje. Nepodnikáte proto, abyste měli 10, 50 nebo 300 zaměstnanců. Zaměstnance máte proto, že podnikáte. A máte jich mít právě tolik, kolik je potřeba pro dosažení vaší vize.
Ptáte se: „No dobře, ale co až vize dosáhneme, co potom?“ Aby nás vize nezavedla do slepé uličky, na jejímž konci pro nedostatečnost záměru firmu rozpustíme, musí ještě mít efekt setrvačnosti. Dosažením setrvačné vize se nám otevírají další možnosti, které jsou v danou chvíli ještě méně představitelné než dosažení vize samotné, ale jsou neméně lákavé a jsou zdrojem kontinuity. To je celé.
Nemáme zde ve zvyku hýřit definicemi, ale zrovna vize si ji dle našeho názoru zaslouží. Vize je každý cíl, který je osobitý, nevšední a setrvačný. Všechno, co se vydává za ať už firemní nebo osobní vizi a přitom tuto definici nesplňuje totiž nebývá mocné, ale malomocné. Nejedná se o vizi, ale pavizi. Bohužel.
1 komentář na „Malomocné vize“