Mise a vize. Nerozlučná dvojka. Dvě hvězdy business popu, které si bedlivě střeží své soukromí: každý je viděl, ale ne každý je zná. Proč se spolu mise a vize vodí za ruku, zatímco misionáři s vizionáři nikoliv?
Nejnovější příspěvky
Každodenní leadership
Kdo by alespoň někdy necítil touhu ukázat šéfům, jak by měli lépe vést a řídit ostatní. Je snadné si představit, jak člověk sedí v prostorné a přepychové kanceláři a zahloubán do hlášení a grafů činí se sklenkou v ruce zásadní rozhodnutí, které změní chod světa. Nebo jak alespoň jednou za čas přijde se strategií, kterou se podaří dosáhnout nemožného. Jak ale vypadá prozaičtější a spíše každodenní stránka leadershipu?
Realistické cíle
Všichni víme, že chceme-li někam dojít, musíme mít cíle. Když nemáme cíl, těžko někam cíleně směřovat. Jak má vlastně cíl vypadat si určitě umíme celkem jasně představit třeba u plánování výletu. Ale co když se jedná o cíl firemní nebo dokonce o cíl životní? A jak vůbec poznáme, zda je náš cíl realistický?
Občané Každodne
Co jste zač? Vyhledáváte dobrodružství či raději hrajete na jistotu? Nebo jenom sedíte v koutě, případně v hospodě, a říkáte všem kolem: „Jó, kdyby bylo na mně, to byste viděli.“ Anebo snad nehledíte ani nalevo ani napravo a jdete si tvrdě za svým, tak říkajíc přes mrtvoly?
Leaderem z nezbytí
Naše společnost trpí nedostatečností leaderů. Slyšíme to dnes a denně: „nemáme dost leaderů“ či „zažíváme krizi leadershipu.“ Platí to jak v politice tak v businessu. Nedostatečnost leaderů přitom přímo souvisí s nedostatečností záměru. A nedostatečnost záměru vzniká v důsledku každodenního tlaku, který paradoxně vytváří tatáž společnost, která leadery postrádá. Odkud se tedy leadeři berou? A najdou se vůbec ještě?
Vítejte v Každodni
Každému z nás se to už určitě někdy stalo. Společnost, práce a vůbec všechny okolnosti života nás tlačí do kouta. Vypadá to, že nás to převálcuje… Co je ale „to“? Možná by pomohlo si tuto záhadnou šedou eminenci prostě uvědomit, pojmenovat a popsat, jak funguje. Pak by se jí dalo porozumět, počítat s ní a místo stěžování si na zlovolné okolnosti jednoduše znát její prostředí a učinit z toho svou výhodu. Vítejte v moři Každodne.
Karavana spolupráce
Dosáhnout něčeho, co bych sám nedokázal. To je hlavním důvodem, proč spolupracovat. A je to také hlavní důvod, proč se lidé spolu setkávají, diskutují, networkují. Ne snad, že by byli od přírody společenští, ale je to především proto, že pro dosažení svých cílů potřebují spolupráci někoho dalšího.
Potřebuji zpomalit! Zn. spěchá
Rychlost, okamžitost a bezodkladnost. Chceme vše rychle a hned. A technologický pokrok nás v tomto chtění podporuje a nabádá nás k němu. „Můžeme to mít ještě rychleji? Ano? Výborně! Tak to rychleji rozhodně chceme.“ Protože čas jsou přece peníze a máme ho tak málo. Jenomže jsou oblasti lidské činnosti, pro které stále platí, že spěchat se má pomalu.
Instantní identita
Každá firma má mít svou vlastní tajnou recepturu podle níž je uvařena. Něco, čím je jedinečná a neopakovatelná. Zdaleka ne každá firma ale takovou charakteristiku splňuje. Nemálo firem dává přednost použití osvědčených klasických receptů z kuchařek zkušených podnikatelů. Osvědčenost receptů na jedné straně zvyšuje šance na úspěch, protože takto již dříve někdo postupoval a uspěl. Na straně druhé ale současně šance na úspěch snižuje, protože opakování cizího receptu rapidně klesá autentičnost a tím i jedinečnost celého podnikání.
Nedostatečnost záměru
Každý známe ten pocit, když po něčem toužíme. A každý taky známe ten pocit, když to nemůžeme dostat. Máme přirozenou tendenci svádět to na nepřízeň osudu, světa — prostě našeho okolí. Co když je to ale jenom tím, že náš záměr není dostatečně silný?