Každoden je místo k životu. Je to místo, které je nám dáno. Jsme nuceni na něm žít vedle sebe. Vzájemně se v Každodni potkáváme a, ač jsme příslušníci jednoho a téhož druhu, máme každý příležitost zkoumat a obdivovat rozličnost lidských povah a založení.
Tak třeba my jsme si všimli, že se obyvatelé Každodne dají docela dobře roztřídit podle toho, jaký postoj k němu samotnému mají. Vzhledem k tomu, že Každoden je všudypřítomný, je zaujmutí konkrétního postoje takřka nevyhnutelné. Může být vědomé nebo nevědomé, ale je nevyhnutelné.
Konkrétně jsme si všimli dvou příhodných charakteristik. První z nich udává, jak se lidé vztahují k samotné existenci a fungování Každodne. Ta druhá sleduje, jaký mají postoj k jeho neměnnosti či chcete-li danosti. První jsme nazvali (ne)respektováním Každodne a tu druhou (ne)akceptováním Každodne.
Respektovat existenci Každodne znamená přímo nenabourávat a neporušovat zákonitosti jeho fungování. Zákonitosti fungování Každodne zahrnují kulturní zvyklosti, morální hodnoty, platnou legislativu, prostě nepsaná i psaná pravidla a normy sociální interakce.
Akceptovat neměnnost Každodne spočívá v přijetí faktu, že způsob, kterým je Každoden uspořádán a funguje, je jednou pro vždy daný a nelze s ním nic dělat. Pro lidi akceptující neměnnost Každodne je nepředstavitelné a někdy dokonce až hanebné dělat jiné věci než je zvykem nebo nedejbože jinak než je zvykem.
Zkombinováním těchto dvou charakteristik jsme obdrželi osobnostní typologii, která nám dělí obyvatele Každodne do čtyř skupin: na ty, co respektují a akceptují, co respektují, ale neakceptují, co nerespektují a neakceptují, a konečně na ty co nerespektují, ale akceptují.
Výsledné skupiny jsme charakterizovali tím, co jejich členové vyznávají: jistotu, dobrodružství, sociopatii a kverulantství. Jak už to u podobných typologií bývá, příslušnost právě do jedné skupiny není stoprocentní. A jelikož se jedná o příslušnost vycházející z postojů, které se v průběhu života vyvíjejí a mění, nemusí být příslušnost do skupiny trvalá.
Zeleně vyznačené kvadranty na obrázku Důsledky postoje ke Každodni značí, že lidské společenství oceňuje a váží si jak těch členů, kteří preferují jistotu, tak členů, kteří preferují dobrodružství. Naproti tomu červeně vyznačené kverulanty spíše toleruje a sociopaty nejčastěji kriminalizuje.
Není to asi překvapivé: člověk, který respektuje Každoden by v zásadě neměl mít problém s lidskou společností. Naopak nerespektováním Každodne si člověk říká o to, aby byl v lepším případě společností ignorován a v horším pronásledován.
A co mají společného ti, co neměnnost Každodne akceptují? Akceptující lidé, bez ohledu na to, zda respektují Každoden či nikoliv, následují instantní a běžné záměry Každodne. Svůj potenciál rozvíjejí v rámci jistot a bezpečí, které jim Každoden garantuje a jakékoliv reálné vybočení ze zažitých pořádků je pro ně značně nepříjemné.
Akceptující člověk, který však existenci Každodne nerespektuje, typicky kritizuje, stěžuje si či spíše nadává. Ale to je tak vše, co pro změnu stavu, který mu nevyhovuje, dělá. Bere Každoden jako neměnný, a nezbývá mu než s tím být okázale nespokojený.
Lidé, kteří Každoden respektují a současně akceptují to mají vlastně nejjednodušší. Nevybočují z řady, jsou poslušní a všichni včetně Každodne je nechávají na pokoji.
Ti, co Každoden neakceptují, mají svůj vlastní silný a obvykle vizionářský záměr, za kterým si jdou. A ti z nich, kteří Každoden zároveň nerespektují, naplňují svůj záměr za každou cenu. Podnikají v tom špatném slova smyslu. Ti z nich, kteří přitom Každoden zároveň respektují, nedosahují svého záměru na úkor či účet ostatních. Podnikají v tom dobrém slova smyslu.
Beacons pomáhají lidem k dobrodružství. Službu Umění záměru poskytují pouze těm, kteří Každoden respektují a mají touhu jej v rámci jeho vlastních pravidel rozvinout a udělat lepším místem k životu nás všech.